Užíváte počítačový program legálně?

07. únor 2012 | Autor: Jan Beneš

Ochrana počítačového programu jako předmětu duševního vlastnictví je v současném legislativním prostředí jednotlivých států Evropské unie zakotvena, přičemž Česká republika není na tomto poli žádnou výjimkou. Je lhostejné, zda na poli soukromého práva, nebo v oblasti práva veřejného, resp. trestního. I přesto dle poslední studie organizace BSA (Business Software Alliance) se v České republice užívá nelegálně 36% softwaru.

 

Politika třikrát a dost a co dál?

Podíváme-li se do zahraničí, poslední doba zaznamenala v duševním světě spojujícím IT spousty novinek. I přes současné legislativní prostředí, je patrné, že některé evropské státy jdou o krok dále a snaží se nelegálnímu stahování (nejen počítačových programů) zabránit novými prostředky a zvláštní právní úpravou. Jedná se o nástroje, které byly do nedávné doby pro každého smrtelníka v praxi neznámé, a které by měly napomoci zamezit nebo přinejmenším co nejvíce omezit nelegální stahování dat na internetu. Příklady z poslední doby mohou být v západní Evropě minimálně dva. Francie po dlouhých diskuzích přijala politiku „třikrát a dost“. O co vlastně jde? Zákon „třikrát a dost“ zavádí systém dvou varování. Pokud bude uživatel přistižen při porušování autorského zákona, typicky stahováním na P2P sítích, a ani po dvou varováních autorská práva nelegálním stahováním nepřestane porušovat, do třetice bude na určitou dobu odpojen od internetové sítě. Španělsko se naopak tento rok vydalo trochu jinou cestou, a to zavedením selekce závadných internetových stránek prostřednictvím speciální komise duševního vlastnictví. Otázku způsobu „cenzury“ teď ponechme stranou, když bychom nalézali jistě nejen pro, ale určitě i některé argumenty proti. V zahraničních novinách se taktéž objevila zpráva, že Nizozemsko začalo 11. ledna blokovat švédské stránky The Pirate Bay.

Megaupload.com končí

Otázka ochrany nejen počítačového programu, ale jakéhokoliv autorského díla a dalších předmětů ochrany autorského zákona, se v poslední době skloňuje zejména v souvislosti se serverem Megaupload.com, jehož provoz byl na počátku tohoto roku kompletně ukončen právě s ohledem na porušování autorských práv. V lednu tohoto roku došlo v návaznosti na dění okolo Megaupload.com k omezení služeb například u dalších zahraničních serverů FileSonic, Fileserve nebo Uploadstation.com. V médiích se lze dočíst, že miliony nebo spíše miliardy odkazů na uložená data jsou v tuto chvíli nefunkční, nově si totiž uživatelé mohou často stáhnout pouze soubory, které sami na internet nahráli (s výjimkou webu megaupload.com, který je kompletně odstaven). Úplně zrušit svůj provoz se rozhodl například server Uploadbox.com. Veškerá data uložená na svých serverech se Uploadbox.com rozhodl podle tiskových zpráv údajně smazat. Další ze sdílejících gigantů v Česku oblíbená služba RapidShare zatím funguje beze změny, nicméně již před časem však začali provozovatelé masivně mazat data chráněná autorskými právy. Stejnou cestu zvolily i servery 4Shared.com nebo Uploadto.com. Server Ulozto.cz funguje nadále. Rovněž došlo k masivnímu odstranění větší části obsahu ze serverů Videobb a Videozer. Ty totiž umožňují sledovat videa on-line jedním kliknutím myši (streaming), bez nutnosti klasického "ručního" stahování (downloading).

Hackerské útoky proti dohodě ACTA

Druhou stránkou mince je pak napadání jednotlivých webů po celém světě včetně těch českých (např. Ochranného svazu autorského nebo Občanské demokratické strany) v souvislosti s odporem proti oficiální podpoře dohody ACTA (Anti-Counterfeiting Trade Agreement), kterou signovala i Česká republika. Její dopad má být mnohem širší, směřující nejen k posílení dodržování práv duševního vlastnictví, ale i bojovat proti šíření nelegálních kopií všeho druhu, mimo jiné počítačových programů nebo záznamů hudebních či filmových děl. Obdobně má také lépe chránit například produkci léků, značkových oděvů nebo třeba i spotřební elektroniky. Kritici této dohody často poukazují na omezení svobody projevu na úkor autorských práv a v původní verzi dohody upozorňovali například na příliš široké nebezpečí prohledávání počítačů a dalších osobních věcí cestujících na hranicích.

Počítačový program v české legislativě

Při pohledu do české právní úpravy, zjistíme, že autorský zákon ani jiný právní předpis zvláštní úpravu podobnou té francouzské nebo španělské neobsahuje. Případná konkrétní realizace jednotlivých bodů dohody ACTA v českém právu je dlouhodobým procesem a bude ještě předmětem řady odborných diskuzí. I při současné právní úpravě je ale právní ochrana počítačovému programu poskytována.

Výslovně uvedená ochrana počítačového programu v zákoně se dostala do popředí po tzv. Sametové revoluci v devadesátých letech minulého století. Do té doby tehdy platný autorský zákon počítačové programy z rozsahu své působnosti nevylučoval, ale současně se jimi ani nijak nezabýval. Současnou soukromoprávní ochranu počítačového programu nalezneme zejména v zákoně č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). Autorským dílem se ve stručnosti rozumí umělecké dílo, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě. Aby došlo k zamezení jakýchkoliv pochybností, za autorské dílo se považuje též počítačový program, je-li původní v tom smyslu, že je autorovým vlastním duševním výtvorem. Před současnou právní úpravou bylo zakotveno, že je potřeba splnit prvek tvůrčí individuality – tvůrčí činnosti, což byl pro počítačový program často těžko splnitelný znak. V současném platném právním pojetí tedy postačuje pro ochranu počítačového programu z pozice autorského zákona kritérium původnosti ve smyslu původního duševního výtvoru. Toto zjednodušení stanovil i s ohledem na mezinárodněprávní závazky České republiky současný autorský zákon. Platná právní úprava dále přímo uvádí, že počítačový program bez ohledu na formu jeho vyjádření, včetně přípravných koncepčních materiálů, je chráněn jako dílo literární. Není proto potřeba zkoumat druh díla, když tento požadavek taktéž plyne ze závazku České republiky v rámci unijního členství a jako signatáře dohody TRIPS (Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví). Chráněny jsou taktéž jednotlivé vývojové fáze počítačového programu. Naopak autorským zákonem není chráněna pouhá myšlenka nebo princip, na kterých je založen jakýkoliv prvek počítačového programu.

Pro počítačový program je autorskoprávní ochrana zpravidla spatřována jednak v podobě spustitelné pro počítač včetně zobrazení počítačového programu, za druhé i v podobě zdrojového kódu (tj. vyjádřením prostřednictvím programovacího jazyku). Zobrazením počítačového programu rozumíme především interakci programu s uživatelem vč. zobrazení programu na obrazovce. Zvuky či zvukově obrazové části počítačového programu pak mohou být chápány jako zvláštní kategorie autorských děl, např. jako díla audiovizuální nebo výtvarná.

Každý autor počítačového programu má dle dikce autorského zákona právo svůj počítačový program užít v původní nebo jiným zpracované či jinak změněné podobě, samostatně nebo v souboru anebo ve spojení s jiným dílem či prvky a udělit jiné osobě smlouvou oprávnění k výkonu tohoto práva. Jinými slovy pro užití počítačového programu je nezbytný souhlas autora (resp. jiné oprávněné osoby, která disponuje právy k počítačovému programu), tj. uživatel musí získat potřebnou licenci. Pouze výjimečně takové licence není třeba, a to v následujících třech oblastech.  

Užití počítačového programu bez souhlasu autora

První z nich je kategorie volných děl, u kterých uplynula doba trvání majetkových práv. Majetková práva trvají, po dobu autorova života a 70 let po jeho smrti.

Za užití díla podle autorského zákona se také nepovažuje tzv. volné užití, což je užití pro osobní potřebu fyzické osoby, jehož účelem není dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu. Do práva autorského tak nezasahuje ten, kdo pro svou osobní potřebu zhotoví záznam, rozmnoženinu nebo napodobeninu díla. V prostředí IT světa je však důležité si uvědomit, že autorský zákon stanovuje výjimku, že užitím je (mimo jiné) užití počítačového programu i pro osobní potřebu fyzické osoby či vlastní vnitřní potřebu právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby včetně zhotovení rozmnoženiny takových děl i pro takovou potřebu. Z tohoto důvodu není proto možné například argumentovat, jak se v praxi stále někdy setkáváme, že užití počítačového programu pro osobní potřebu fyzické osoby nevyžaduje souhlasu autora. Není tomu tak! Stejně tak neplatí, že mohu zhotovit rozmnoženinu počítačového programu bez potřebné licence, jelikož i rozmnožování je majetkovým právem a jedním ze způsobů užití.

Posledním, třetím okruhem, jsou tzv. zákonné licence. Tato oblast upravuje specifické okruhy, jako jsou např. citace, úřední či zpravodajská licence a další. Většina z těchto licencí se pro výslovné ustanovení autorského zákona v případě počítačového programu nepoužijí, a naopak se aplikuje zvláštní ustanovení § 66 autorského zákona, které vymezuje bezúplatné zákonné licence. K nim má právo ovšem pouze oprávněný uživatel rozmnoženiny počítačového programu. Oprávněným uživatelem rozmnoženiny počítačového programu je zjednodušeně řečeno oprávněný nabyvatel rozmnoženiny počítačového programu a oprávněný nabyvatel licence. Z těch nejzákladnějších bezúplatných zákonných licencí stojí za zmínku zejména právo oprávněného uživatele k pořízení rozmnoženiny, překladu nebo úprav, pokud jsou tyto nezbytné k zavedení a jeho provozu nebo opravě případné chyby. Oprávněný uživatel smí také pořídit provozní rozmnoženinu (např. v paměti počítače) nebo trvalou při jeho instalaci. Oprávněný uživatel může pořídit i záložní rozmnoženinu, která je zhotovena pro účely rezervy před možným nebezpečím ztráty nebo poškození.

Jaké jsou nároky autora při neoprávněném užití?

Není-li poskytnuta či postoupena licence autorem a nejedná-li se o užití, které je možné bez souhlasu autora (volná díla, volná užití, zákonné licence), pak má autor z pohledu autorského zákona při neoprávněném užití počítačového programu, resp. jakéhokoliv díla právo domáhat se u civilního obecného soudu zejména zákazu ohrožení svého práva nebo neoprávněného zásahu do svého práva a odstranění následků zásahu do práva (zejména stažením z oběhu a zničením). Vedle těchto nároků se autor počítačového programu může domáhat poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu omluvou nebo zadostiučiněním v penězích a uplatnění práva na náhradu škody a na vydání bezdůvodného obohacení. Autorský zákon zjednodušuje výši možného určení bezdůvodného obohacení a ušlého zisku. Místo skutečně ušlého zisku se autor může domáhat náhrady ušlého zisku ve výši odměny, která by byla obvyklá za získání takové licence v době neoprávněného nakládání s dílem. Obdobná konstrukce je i u výše bezdůvodného obohacení vzniklého na straně toho, kdo neoprávněně nakládal s dílem, aniž by k tomu získal potřebnou licenci. Činí dvojnásobek odměny, která by byla za získání takové licence obvyklá v době neoprávněného nakládání s dílem. Poškození autoři či nositelé autorských práv mohou volit v praxi také cestu trestněprávní, konkrétně podání trestního oznámení pro spáchání trestného činu porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi. Za splnění konkrétních podmínek je pak možné v rámci trestního řízení žádat v tzv. adhezním řízení o náhradu způsobené škody.

Závěr

Pokud shrneme výše uvedenou českou zákonnou úpravu, provozovatel serveru nebo jeho jednotliví uživatelé musejí mít souhlas autora nebo jiného oprávněného nositele práv k užití počítačového programu. Pokud takovým souhlasem dotčený subjekt nedisponuje, jedná v rozporu s platnou právní úpravou. Stranou teď ponechme případnou složitost v rámci různých mezinárodních prvků, kdy provozovatelem serveru bude například cizinec nebo server sdílející data se bude nacházet v zahraničí. Často se setkáme s použitím principu práva státu, pro jehož území se ochrana uplatňuje, tj. lex loci protectionis. Z pohledu české legislativy je ale možné jednoznačně uvést, že umísťování počítačových programů na server a umožnění jejich další sdílení, šíření a stahování (uploading, downloading a streaming), vč. provozování takového serveru, je jednáním, které je v rozporu s autorským zákonem, pokud nebyl poskytnut souhlas (licence) autora či jiné oprávněné osoby dle autorského zákona a současně ani není naplněna jakákoliv výjimka, kdy souhlasu autora nebo jiné oprávněné osoby by nebylo potřeba. Proto i sledování dalšího legislativního vývoje v České republice v souvislosti s dohodou ACTA, diskuze o jejích „pro“ a „proti“, bude zcela jistě nejsledovanějším bodem v oblasti úpravy duševního vlastnictví pro nadcházející období.