Přinese rok 2012 jaderný Írán?

Autor: Irena Kalhousová

Jaderný program Íránu bude v roce 2012 jedním z hlavních témat souvisejících s politickým a bezpečnostním vývojem v regionu Blízkého východu. Ani změny vyvolané takzvaným „arabským jarem“ nemohou zastínit fakt, že mezinárodní společenství s narůstajícími obavami sleduje vývoj postojů Teheránu k požadavkům zastavit jeho jaderný program.

Zpráva Mezinárodní agentury pro jadernou energii (IAEA) z listopadu 2011 otevřeně mluví o tom, že íránský jaderný program má vojenský charakter. Předkládá mimo jiné důkazy, že Teherán testuje nosiče, jež budou schopny nést nejen konvenční, ale i jadernou nálož.

Také tato zpráva přispěla k tomu, že se v posledních měsících vztahy mezi Západem a Íránem značně vyostřily. Spojené státy uvalily sankce také na neamerické firmy obchodující s Íránem. V zatím poslední ze série sankcí dal prezident Obama navíc americkým bankám možnost zmrazit konta spojená s íránskou vládou.

Spojené státy a Evropa

Kromě zavedení sankcí se Washington silně vymezil vůči hrozbám Íránu, že na sílící západní tlak bude reagovat uzavřením Hormuzského průlivu, jenž je klíčovou dopravní tepnou pro lodě vyvážející ropu z Perského zálivu. Spojené státy deklarují, že takový krok budou považovat za překročení „červené linie“, jež vyvolá vojenskou odpověď. Na důkaz své vojenské připravenosti USA posilují své vojenské (především námořní) kapacity v oblasti Perského zálivu, a to navzdory škrtům ve svém obranném rozpočtu.

Rovněž Evropská unie, ve své zahraniční politice často velmi nejednotná, považuje íránský jaderný program za zásadní bezpečnostní hrozbu. V reakci na to schválila EU sankce zavazující její členské státy k tomu, aby do půl roku přestaly kupovat íránskou ropu.

Tyto sankce se dotknou především ropné politiky států jižní Evropy, jež jsou nejvíce postiženy ekonomickou stagnací a dluhovou krizí. S ohledem na tento fakt je zřejmé, jak zásadním bezpečnostním tématem jsou pro EU jaderné ambice Íránu. Unie je rozhodnuta stupňovat tlak na Teherán s cílem přesvědčit ho, aby začal s mezinárodním společenstvím spolupracovat.

Britské a francouzské válečné lodě navíc doprovodily americké námořní síly do Perského zálivu, čímž Evropané vyslali jasný signál Íránu, že jsou ve svém postoji k zajištění volné plavby Hormuzským průlivem zajedno s USA.

Arabští sousedé

Jsou to ale především arabské země v oblasti Blízkého východu, kdo sleduje kroky Íránu s velkými obavami. Vlna revolucí a nepokojů otřásla pozicí mnoha sunnitských režimů v regionu a oslabila jejich postavení vůči vlivu šíitského teokratického režimu v Teheránu.

Regionální mocenská pozice Egypta je v důsledku domácích politických otřesů výrazně oslabena a Saúdská Arábie ani Jordánsko si nemohou být jisté, zda revolta nezasáhne také jejich obyvatelstvo a neotřese tak stabilitou dosavadního politického uspořádání. Kvůli odchodu amerických vojáků ze sousedního Iráku a v blízké době i z Afghánistánu se navíc Íránu otevírá velká příležitost pro rozšíření své sféry vlivu do těchto velmi nestabilních států, jež jsou náchylné k vnějším vlivům.

Mocenská pozice, prestiž a bezpečnost sunnitských arabských zemí v regionu navíc ještě výrazně oslabí, pokud se z Íránu stane jaderná velmoc. I proto například Saúdská Arábie nedávno uzavřela se Spojenými státy zbrojní kontrakty v řádech miliard dolarů. Realistický je rovněž scénář počítající s proliferací jaderných zbraní v celém regionu. O takové možnosti se mluví především v souvislosti se Saúdskou Arábií a Tureckem.

Izrael ve střehu

Dalším klíčovým aktérem v regionální mocenské hře je Izrael. Většina izraelských představitelů jednotně tvrdí, že považuje jadernými zbraněmi disponující Írán za existenční hrozbu pro židovský stát. Neberou tak na lehkou váhu rétoriku prezidenta Ahmadínežáda o vymazání Izraele z mapy Blízkého východu.
Velkou obavu vzbuzuje v Izraeli možnost, že by se případné íránské jaderné zbraně dostaly do rukou hnutí Hizballáh, pro nějž je Teherán nejbližším spojencem a také zdrojem peněz a zbraní. Během zatím poslední konfrontace, v roce 2006, vypálil Hizballáh z jihu Libanonu na Izrael okolo 4 000 raket, a právě geografická blízkost dělá z hnutí účinnou zbraň Teheránu proti Izraeli.

Z prohlášení izraelských představitelů je zřejmé, že příliš nevěří v účinnost západních sankcí a diplomatického tlaku. O krocích, jež Izrael proti Teheránu nyní ve spolupráci se západními zeměmi podniká, lze jen spekulovat. Nicméně občasná zmizení iránských jaderných vědců a smrtící útoky na ně či záhadné výbuchy v iránských jaderných zařízeních jsou částečně připisovány právě Izraeli.

Počítačový virus Stuxnet, který ochromil zařízení na obohacování uranu v íránském Natanzu, byl podle všeho také dílem západních rozvědek. Navíc Izrael nechává i své nejbližší spojence v nejistotě ohledně toho, zda plánuje vojenský útok proti jaderným zařízením v Íránu, či nikoliv.

Rok 2012 bude klíčový

Další kroky Západu související s íránským jaderným programem jsou krajně nejisté. Diplomatický tlak ani sankce Teherán k jednacímu stolu nepřivedly, ačkoliv v přesně to stále doufají mnozí, především evropští politici. Íránský režim je sice pod tlakem, ale jaderný program je pro něj otázkou prestiže, což vnímají podobně i mnozí běžní obyvatelé Íránu, kteří jsou kvůli tomu ochotni vládě odpustit i špatnou ekonomickou situaci země.

Vnější vojenský útok na íránská jaderná zařízení představuje velký problém, protože jsou rozmístěna na mnoha místech a v některých případech se nacházejí tak hluboko pod zemí, že není jasné, zda by je dokázaly eliminovat konvenční zbraně. Navíc by jakýkoli útok na Írán vyvolal dramatické zdražení ropy a do nestabilního regionu by minimálně v krátkodobém horizontu přinesl další velkou nejistotu.
Přesto bude rok 2012 pro další vývoj íránské kauzy klíčový. Buď mezinárodní společenství najde způsob, jak Teherán od jaderného programu odradit, nebo se bude muset smířit se změněnou geopolitickou situací, kdy na Blízkém východě přibude další jaderná velmoc se značnými regionálními mocenskými ambicemi.