Právní pozadí penzijní reformy

23. květen 2011 | Autor: Luboš Jemelka

Následujících několik měsíců ukáže, zda se řadu let diskutovaná reforma penzijního systému stane skutečností, nebo zda zůstane pouze teoretickou úvahou a lákavým volebním heslem. Tak jako tak se však zřejmě již letos uskuteční tzv. malá penzijní reforma reagující na nález Ústavního soudu a přinášející první větší úpravy penzijního systému.

 

Již řadu let usilují politici v České republice o to, aby byla provedena reforma penzijního systému a stárnutí populace bylo pro státní pokladnu o něco méně hrozivější. V tomto textu se však nebudu věnovat politickému pozadí penzijní reformy, ale jejímu právnímu pozadí, tedy současným právním možnostem k jejich úpravě.

 

Ústavní limity týkající se důchodové problematiky jsou nastaveny poměrně obecně. Čl. 30 Listiny základních práv a svobod uvádí pouze to, že občané mají právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci, jakož i při ztrátě živitele s tím, že podrobnosti stanoví zákon. Současně je třeba zohledňovat požadavky vyplývající z obecných ustanovení Listiny, zejména z jejího čl. 1, který uvádí, že lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech.

 

Pohled Ústavního soudu

K těmto ústavním limitům přihlížel také nedávný nález Ústavního soudu (vyhlášený ve Sbírce zákonů pod č. 135/2010), který vznesl jasný požadavek pro provedení alespoň dílčích úprav v penzijním systému. Tento nález totiž ke dni 30. září 2011 zrušil ustanovení § 15 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Ústavní soud označil dosavadní formulaci tohoto paragrafu, který zakotvuje způsob stanovení výpočtového základu, z něhož se vypočítává výše důchodu, za protiústavní, neboť dostatečně negarantuje ústavně zaručené právo na přiměřené hmotné zabezpečení podle čl. 30 odst. 1 Listiny a vede k nepřijatelné nerovnosti mezi různými skupinami pojištěnců. Toto ustanovení je proto v rozporu s čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny garantující rovnost obecně i rovnost v základních právech zaručených ústavním pořádkem. Do 30. září 2011 je proto nutné přijmout novou úpravu výpočtového základu pro vyměřování důchodů, která by umožňovala, aby byl vyšší příjem (a tedy i vyšší odvod pojištění) důsledněji zohledněn i v celkové výši důchodu.

 

Při volbě důchodového systému je nutno zvolit takovou variantu, do které budou promítnuty všechny principy sociální politiky, jakož i systému důchodového zabezpečení, a která bude respektovat ústavní principy zakotvené v čl. 30 odst. 1, čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny a bude ve smyslu čl. 4 odst. 4 Listiny šetřit podstatu těchto základních práv.

 

Možné řešení

Novela zákona o důchodovém pojištění reagující na tento nález byla již schválena vládou a předložena Poslanecké sněmovně (tisk č. 277). Vedle toho, že snižuje maximální vyměřovací základ pro placení pojistného a posunuje druhou redukční hranici pro úpravu vyměřovacího základu, zrychluje tempo zvyšování důchodového věku u žen, zpřísňuje podmínky pro nárok na vdovský/vdovecký důchod nebo razantněji snižuje důchody při předčasném odchodu do důchodu. Vyhovění požadavkům Ústavního soudu však nemusí být jednoznačné, protože snížení maximálního vyměřovacího základu nemusí vést u osob s vysokými příjmy ke zvýšení jejich důchodů, ale naopak.

 

Každý systém sociálního zabezpečení nese s sebou zvýhodnění nebo znevýhodnění určitých sociálních skupin podle toho, je-li preferováno spíše hledisko solidarity, nebo upřednostňována zásada ekvivalence.

Tato novela však není skutečnou penzijní reformou a přináší pouze částečné změny důchodového pojištění. Skutečná penzijní reforma je teprve připravována. Až podle ní se lidé budou moci dobrovolně rozhodnout, jestli budou chtít méně přispívat do průběžného důchodového systému a místo toho využívat tzv. druhý pilíř a investovat část svého platu do penzijního spoření v některém ze čtyř typů penzijních fondů a z naspořených peněz si nechat vyplácet doživotní či časově omezenou rentu.

 

Přesná podoba této reformy a její legislativní vyjádření zatím nejsou ve všech detailech známy, a jak se říká, ďábel je skryt právě v detailech. Zahaleno rouškou tajemství je zejména právní pozadí penzijních fondů ve druhém pilíři. Vedle možného odstupňování podle rizikovosti investic není zřejmé, jaká další pravidla je budou svazovat. Právní možnosti této úpravy jsou poměrně široké a omezují je pouze výše zmíněné ústavní limity. Nezbývá tedy než doufat, že zvolené řešení bude nejen ústavně konformní, ale bude též dostatečně jasné a transparentní.