Nezaměstnanost - stát se chová jako drogový dealer

30.duben 2011 | Autor: Ivan Langer

Čím méně se bude stát plést do ekonomiky a podnikání, tím lépe pro nás pro všechny. Čím více stát podporuje a vytváří tzv politiku zaměstnanosti, tím více je nezaměstnaných. Čím více stát podporuje a vytváří tzv politiku zaměstnanosti, tím více je nezaměstnaných!

 

 
Čím více stát utrácí peníze pracujících občanů, tím více roste počet těch, kteří nepracují. Připadne Vám to absurdní? Možná ano, ale česká realita dává těmto závěrům zcela za pravdu. Čím více stát hlásá pomoc svým občanům, tím více by se jí měli bát. 
 
Sociální demokracie a jí vedená vláda dosáhla v těchto dnech historického úspěchu. Pod jejím vládnutím dosáhl počet občanů České republiky bez práce historického rekordu a překročil magickou hranici 10%. Jen pro srovnání. Za vlády Václava Klause se pohyboval počet nezaměstnaných kolem 150 tisíc, v okamžiku její demise v roce 1997 dosáhl 220 tisíc osob bez práce. A to bylo v době, kdy naše země stále ještě procházela složitým obdobím společensko-ekonomické transformace. 
 
Dnes je bez práce zhruba 540 tisíc osob. Od roku 1998 do roku 2003, tedy za necelých 5 let vlády ČSSD se počet nezaměstnaných více než zdvojnásobil! A aby nebylo špatných zpráv málo, tento výsledek nebyl zadarmo. Abychom v České republice zdvojnásobili počet lidí bez práce, zaplatili jsme za to všichni zhruba 40 miliard korun. Každá rodina tedy vydala na to, aby bylo víc nezaměstnaných, více než 15 tisíc korun. Jinými slovy - platíme státu, aby bylo více těch, na které platíme. A aby to nebylo málo, bude ještě hůř!
 
V čele této vlády stojí bývalý nejméně úspěšný ministr práce a sociálních věcí v novodobé historii České republiky. Už za jeho působení začala nezaměstnanost trvale a dramaticky vzrůstat. Jeho nástupce se ale rozhodně nechce nechat zahanbit a dělá co může, aby svého předchůdce předčil. Nestačí, že pracovní trh je sešněrován nesmyslnými omezeními v zákoníku práce, že podnikání je komplikováno rostoucí byrokracií. Daně jsou prý příliš nízké a musejí stoupnout, lidé jsou moc nemocní a zaměstnavatelé namísto státu jim mají nemocenskou platit sami, minimální mzda je příliš nízká a má vzrůst, hranice pro odvod DPH je příliš vysoká a musí být snížena. To vše jsou prý zaručené recepty, jak se s hrůzostrašnou situací vyrovnat. Recepty, zabalené do líbivého obalu s názvem - pomoc státu. 
 
Nic v životě není zadarmo a už vůbec ne pomoc od státu. Co na tom, že údajnou pomoc platí jeho občané z vlastního, stát si ponechává za svoji pomoc velmi dobrou provizi. Český stát se navíc chová jako drogový dealer - maximalizuje počet těch, kdo jsou na něm závislí! Pod rouškou pomoci vytváří nové a nové nezaměstnané, aby jim pak mohl víc a víc "pomáhat". Toto chování vede k tomu, že sociální narkomanie přestává být problémem jedné generace, ale dál se šíří, nebo v rodinách nezaměstnaných vyrůstají další nezaměstnaní.
 
Při takto vysoké nezaměstnanosti je nad slunce jasné, že bez práce nejsou jen ti, kteří nechtějí pracovat. Převažují ti, kteří práci skutečně hledají, ale nenacházejí. Stát jim však žádná místa nevytvoří. Leda snad nějaká úřednická díky tzv. reformě veřejné správy. Jediným, kdo má ve svých rukou skutečnou pomoc je soukromý sektor, počínaje drobnými živnostníky a konče velkými zaměstnavateli. Čím větší volnost, svobodu a pohodu pro své podnikání budou mít, tím větší prostor pro vytváření pracovních míst vznikne. Žádné zvyšování daní, žádné placení nemocenské za zaměstnance, žádné snižování hranice pro odvod DPH, žádné závazné vyšší kolektivní smlouvy, žádné další omezování smluvní volnosti v pracovněprávních vztazích. 
 
Čím méně se bude stát plést do ekonomiky a podnikání, tím lépe pro nás pro všechny. Čím dřív si to stát uvědomí, tím lépe pro něj. Čím dříve si to uvědomí ti, kteří uvěřili a ještě stále věří v údajnou pomoc státu, tím lépe pro ně samotné!