Neústavnost uchovávání provozních a lokalizačních údajů mobilními operátory

17.červen 2011 | Autor: Luboš Jemelka

Ústavní soud zrušil tzv. šmírovací část zákona o elektronických komunikacích, která umožňovala získávat celou řadu citlivých údajů prostřednictvím mobilního telefonu. Následující text se pozastaví u toho, co tato část zákona stanovila, proč byla zrušena a co to vlastně bude do budoucna znamenat.

Protiústavní uchovávání údajů

Dne 31. března 2011 vyhověl Ústavní soud stížnosti 51 poslanců a zrušil ke dni vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů (tedy ke dni 12. dubna 2011) část zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, konkrétně jeho § 97 odst. 3 a 4. Současně zrušil i vyhlášku č. 485/2005 Sb., o rozsahu provozních a lokalizačních údajů, době jejich uchovávání a formě a způsobu jejich předávání orgánům oprávněným k jejich využívání, která tato ustanovení zákona prováděla.

Do této doby měli mobilní operátoři a poskytovatelé internetu povinnost takzvaného preventivního uchovávání údajů o internetové a telefonické komunikaci. Konkrétně tedy museli uchovávat záznamy o veškerých hovorech, krátkých textových zprávách, e-mailech nebo také o návštěvách lidí na konkrétních internetových stránkách. Obsahem záznamu tedy nebyl přímo obsah rozhovoru, ale informace o tom, kdo, s kým a jak dlouho mluvil, resp. údaje o poloze telefonního přístroje. Tzv. chytrý mobil odesílá operátorovi záznam o své poloze zpravidla každých pět minut, protože jakmile někdo začne telefonovat, obdrží SMS nebo se jeho telefon připojí k internetu (např. pouhou pravidelnou aktualizací e-mailové schránky), zaznamená se mimo jiné jeho poloha (přesněji řečeno zaznamená se poloha nejbližšího vysílače, na který se telefon připojil, a přesnost takového určení činí ve městech zpravidla 200 až 1 500 metrů), zpětně lze proto zrekonstruovat pohyb jeho držitele. Všechny tyto údaje pak museli mobilní operátoři předávat Policii České republiky (a to od července 2010 bezplatně).

Tato zákonná úprava, která vycházela ze Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/24/ES o uchovávání údajů vytvářených nebo zpracovávaných v souvislosti s poskytováním veřejně dostupných služeb elektronických komunikací a která měla původně sloužit k obraně státu před možným terorismem, byla podle některých názorů neústavní, protože místo toho, aby sloužila k tomuto účelu, se stala rutinní pomůckou policejní práce a fakticky umožňovala zneužívání uvedených údajů k neodůvodněnému sledování lidí. Skupina poslanců reprezentovaná Markem Bendou ji proto napadla u Ústavního soudu, protože v ní spatřovala porušení práv soukromého a rodinného života, tedy narušení nedotknutelnosti osoby a jejího soukromí, ochrany před neoprávněným shromažďováním osobních údajů a ochrany listovního tajemství. Ústavní soudci se s argumentací stížnosti ztotožnili a spornou normu zrušili. Přistoupili tedy k této problematice stejně jako nedávno jejich kolegové v Německu nebo v Rumunsku, kde byla obdobná úprava (vycházející také ze směrnice 2006/24/ES) rovněž zrušena.
Ústavní soud uvedl, a s tím nelze než souhlasit, že v této právní úpravě chyběly jasné mantinely a přesná pravidla pro využívání nashromážděných informací. Neexistovaly tedy dostatečné záruky proti zneužití citlivých osobních údajů. Mimo jiné tedy uvedl, že soukromí každého člověka je hodno ústavní ochrany ve vztahu k výše uvedeným údajům. Dosavadní právní úprava dle něj připouštěla natolik intenzivní zásah do soukromí všech osob užívajících telekomunikační prostředky, že jej nebylo možné akceptovat.

Co bude následovat?

Rozhodnutí Ústavního soudu způsobilo policii nemalé problémy, protože přišla o snadno použitelný nástroj, který mohla využívat v odhalování pachatelů trestné činnosti nebo například při hledání ztracených dětí. Původní názor policie, že mobilní operátoři s ní budou i nadále spolupracovat ve stejném rozsahu (nález sice zrušil povinnost operátorů uchovávat provozní a lokalizační údaje, existuje však nadále právo orgánů činných v trestním řízení tyto údaje podle § 88a trestního řádu pro účely trestního řízení vyžadovat), se nepotvrdil. Nebudou-li totiž tyto záznamy operátoři uchovávat, nebude co poskytovat. Operátoři nyní hodlají uchovávat pouze údaje nezbytné pro fakturaci svých služeb, což pochopitelně nejsou např. údaje o poloze držitele mobilního telefonu.

Pokud tedy bude policie uvedené provozní a lokalizační údaje skutečně potřebovat, nezbývá jí nic jiného, než přikročit ke změně právní úpravy. Aby však případná novela nenásledovala osud ustanovení již zrušených Ústavním soudem, bude třeba stanovit jasné podmínky, za kterých bude možné takové údaje uchovávat a poskytovat. Musí být proto respektovány požadavky vyjádřené Ústavním soudem, aby nemohlo docházet ke zneužívání těchto údajů a narušování ústavně zaručených práv a svobod. Případná novelizace by se tedy zřejmě musela dotknout nejen § 97 zákona o elektronických komunikacích, ale i § 88a trestního řádu, který v tomto na zákon o elektronických komunikacích (a tedy na poskytování uchovávaných údajů) navazuje.