Mediace jako efektivní metoda profesionálního poradenství

30.duben 2016 | Autor: Daniel Hanuš

Mediace zde naplňuje význam poradenství jako odborné profesionální činnosti, která je poskytována na mediaci zúčastněným stranám.

V případech, kdy dochází k ohrožení nebo porušení výkonu subjektivních práv realizovaných v soukromoprávní rovině, zpravidla nastupuje soudní ochrana těchto práv. Je to právě soudní ochrana, která je zaručena na úrovni ústavních zákonů, zejména Listinou základních práv a svobod,1 která toto právo upravuje a přiznává každému v hlavě páté a v článcích 36–40. Někdy však strany sporu z různých důvodů odmítají využít soudní ochranu prostřednictvím civilního řízení a hledají k němu možnou vhodnější alternativu. Tuto možnost nazýváme alternativní řešení sporů (Alternative Disputes Resolution). Mezi základní metody alternativního řešení sporů patří rozhodčí řízení (arbitráž), mediace a konciliace. 

Zohledníme-li průběh jednotlivých uvedených metod, zjistíme, že arbitráž je svým charakterem a průběhem více formalizovaný procesní postup, jehož průběh mohou strany ovlivňovat, a to včetně dispozice s předmětem řízení. Výsledkem rozhodčího řízení je rozhodčí nález, který je pro strany závazný. V případě, kdy se strany výsledkem rozhodčího řízení, tedy rozhodčím nálezem, odmítají řídit, stává se rozhodčí nález exekučním titulem. Současná právní úprava rozhodčího řízení je obecně upravena zákonem č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení, ve znění pozdějších předpisů. 

Mediace představuje naproti tomu jednu z neformálních metod alternativního řešení sporů. Jednou z jejích základních charakteristik je – stejně jako je tomu v případě arbitráže – dobrovolnost. Pokud se strany rozhodnou využít mediaci, mají možnost mít plnou kontrolu nad jejím průběhem, a také možnost ji kdykoliv ukončit a obrátit se se svým nárokem na soud. Možnost využít soudní ochrany subjektivních práv není využitím mediace nijak omezena, stejně tak v případě, kdy se strany rozhodnou využít jinou metodu alternativního řešení sporu. Výsledkem mediačního procesu je dohoda o narovnání, která však není exekučním titulem. Tím by se stala pouze v případě, že by byla uzavřena formou notářského zápisu s přímou vykonatelností. Mediace je upravena zákonem č. 202/2012 Sb., o mediaci, (dále jen „zákon o mediaci“). Právě tento zákon nastavil v českém právním prostředí pravidla pro provádění mediace a také definoval nově zavedené pojmy. Motivací pro přijetí právní úpravy mediace byla také potřeba transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/52/ES ze dne 21. května 2008 o některých aspektech mediace v občanských a obchodních věcech.2

Mediace a prvky poradenského procesu

Obecně můžeme v průběhu poskytování mediace vysledovat prvky poradenského procesu. Mediace a poradenský proces jsou dvě vzájemně se doplňující roviny sledující stejný cíl. Poradenství obecně můžeme vymezit jako poskytování rady jedním subjektem subjektu druhému. Je založeno na vztahu pomoci, kdy cílem je zlepšit stav, řešit problém jednoho ze subjektů v rámci pomáhající interakce. Podstatou pojmu poradenství je „rada“. Radou míníme poskytnutí informace, která pomůže stranám v jejich rozhodování, přičemž zaměřuje strany určitým směrem a usnadňuje jejich rozhodování. Pojem poradenství v sobě nese několik významů – činnost, profese, instituce, věda, teorie. 

Mediaci můžeme vymezit jako odborné poradenství – speciální činnost či soubor činností, které se řídí přesně vymezenými funkcemi a pravidly. Jedná se o zvláštní typ interakce, interpersonální komunikace, která má stanovené role – toho, kdo radu dává (poradce, mediátor), a toho, kdo ji přijímá (klient, strana konfliktu).  Veškeré poradenské znaky, které byly zmíněny, lze plně vztáhnout také na mediaci jako speciální činnost odborného poradenství. Zákon o mediaci vymezuje základní pojmy, přičemž mediací rozumí postup při řešení konfliktu za účasti jednoho nebo více mediátorů, kteří podporují komunikaci mezi osobami na konfliktu zúčastněnými tak, aby jim pomohli dosáhnout smírného řešení jejich konfliktu uzavřením mediační dohody (§ 2 písm. a) zákona o mediaci). Mediace zde naplňuje význam poradenství jako odborné, profesionální činnosti, která je poskytována na mediaci zúčastněným stranám. 

O specifičnosti této odborné činnosti svědčí také fakt, že například rodinná mediace je úzce specializovanou poradenskou činností, která se zaměřuje na řešení konfliktů vyplývajících z rodinných vztahů (§ 2 písm. b) zákona o mediaci). Právě u rodinné mediace je kladen důraz na mezioborovou odbornost, a to vzhledem ke skutečnosti, že se střetává jak právní, tak emocionální rovina vzájemné interakce.

Právní úprava mediace v ČR

Mediátorem je fyzická osoba, která je zapsána v seznamu mediátorů (§ 2 písm. c) zákona o mediaci). Dle zákona o mediaci tedy může tuto činnost vykonávat pouze fyzická osoba, která je zapsána v seznamu mediátorů, který vede Ministerstvo spravedlnosti ČR. Zapsané osoby musí splňovat zákonné podmínky. Jednou z rolí mediátora, která je jejímu obsahu imanentní, je role poradce, tedy subjektu, který poskytuje radu. Ne však s úmyslem předat svůj názor ovlivňující výsledek mediačního procesu, ale s úmyslem zachovat zúčastněným stranám konfliktu možnost svobodné vůle na směřování celého mediačního procesu jakožto postupu, který má svou dynamiku a stanovenou strukturu. Právě mediace jako poradenský proces se realizuje na základě realizace komplementárních rolí poradce (mediátora) a klienta(ů) (stran konfliktu) v procesu mediace (poradenském procesu). Kvalitu mediačního poradenského procesu zcela jistě významně ovlivňuje profesní kompetence mediátora, jakožto na řešení konfliktu zúčastněného poradce. Vzhledem k uvedenému charakteru mediace můžeme konstatovat, že mediátor je právě tou třetí osobou, která je neutrální a stranám konfliktu asistuje při vyjednávání. Na místě je též upozornit na fakt, že mediátor neposuzuje míru zavinění stran konfliktu ani nezkoumá důkazy, ani nevyslýchá svědky, ani neanalyzuje právní kontext sporu. Celá jeho činnost má za cíl dosažení dohody.3 Strany mezi sebou také uzavírají smlouvu o provedení mediace, což je písemná smlouva uzavřená mezi stranami konfliktu a nejméně jedním mediátorem o provedení mediace (§ 2 písm. e) zákona o mediaci). 

Pojem smlouva o provedení mediace znamená vícestranné právní jednání, pro které je obligatorně stanovena písemná forma. Kromě stran konfliktu je rovněž možné, aby se na mediaci podílelo více mediátorů (co-mediace). Může se jednat o zapsaného i nezapsaného mediátora či hostujícího mediátora z jiného členského státu. Podle charakteru spolupráce uzavírají smlouvu o provedení mediace buď strany konfliktu, nebo zapsaný mediátor s nezapsaným mediátorem.4 I v poradenském procesu může na pomoci stranám participovat více poradců, což reflektuje umožnění širší pomoci a informovanosti stranám (klientům). To, co by ale mělo být dopředu stranami konfliktu u mediátorů promýšleno ve vztahu k průběhu a výsledku mediačního procesu, je míra profesních kompetencí mediátorů. 

Výsledkem mediačního procesu je mediační dohoda, což je vícestranná smlouva, která má obligatorně písemnou formu, a předmětem této smlouvy je ujednání stran konfliktu o způsobu úpravy práv a povinností, které mezi nimi byly sporné (§ 2 písm. f) zákona o mediaci).5 Výsledek mediačního procesu je tedy reflexí celého komplexu odborných speciálních činností, na kterých se podílel jak mediátor (v roli poradce), tak strany konfliktu (v rolích klientů). Právě pro mediátora by měla být důležitá také reflexe celého případu a vyvození případné zpětné vazby s ohledem na jeho profesní kompetence.

Závěr

Je potřeba poznamenat, že současná doba a realizace různých právních jednáních nahrává stále většímu množství soudních sporů. K mnohým z nich by ani nemuselo dojít, kdyby v případech k tomu vhodných byly efektivně využívány metody alternativního řešení sporů. Mediace je právě tou vhodnou metodou využitelnou tam, kde existuje možnost dohody stran konfliktu a kde by možnost uzavření soudního smíru v rámci soudního procesu byla předvídaným a vítaným procesním úkonem. 

Je také potřeba zdůraznit, že je kladen stále větší důraz na odbornou přípravu a zvyšování profesních kompetencí mediátorů jakožto odborníků, kteří svou odbornou činnost realizují v souladu s právním řádem ČR. Právě zvyšování profesních kompetencí vede ke zvyšování profesionality, pozitivního povědomí o odborných a speciálních činnostech mediátorů v rámci metod alternativního řešení sporů a také důvěry v jejich profesi a činnost. Na mediátory jsou, stejně jako na jiné odborníky, proto kladeny vysoké požadavky týkající se nejen jejich osobnostních schopností, dovedností a kvalit, ale také požadavky související s nutností celoživotního vzdělávání a zvyšování interdisciplinárních profesních kompetencí.

Poznámky

1 Usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky.

2 Doležalová, M., Hájková, Š., Potočková, D., Štandera, J. Zákon o mediaci. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 5.

3 Schneiderová, A. Základy poradenství. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2008, s. 8–9.

4 Doležalová, M., Hájková, Š., Potočková, D., Štandera, J. Zákon o mediaci. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 13.

5 Dtto srov. s. 14–15.