Konec pohádky o kohoutkovi a slepičce

30.září 2011 | Autor: Petr Stiegler

Bez velkého mediálního či odborného zájmu v současnosti probíhá realizace jednoho z největších, nejdražších a nejvýznamnějších projektů eGovernmentu v České republice. Mnozí o něm již alespoň někde slyšeli, málokdo ale ví, oč přesně se jedná. Jedná se o základní registry.

 

Pokud nás potká to neštěstí a musíme jít na úřad, zpravidla se vše odehrává podle velmi podobného scénáře. Začínáme vyplněním formuláře, ve kterém nejprve, než se vůbec dostaneme k věci samé, musíme vyplnit spoustu údajů o sobě: jméno, příjmení, datum narození, bydliště, kde jsme se narodili, někdy i údaje o našem partnerovi, dětech atd. To je však ta jednodušší část – v mnoha případech se ještě dozvíme, že je nutné doložit potvrzení od toho či onoho úřadu. Scéna jako kdyby vypadla ze známé pohádky o kohoutkovi a slepičce. Zamysleli jste se ale někdy nad nesmyslností celého počínání? Stát o nás vede značné množství dat, ale když je potřebuje, nedokáže si je sám vzít, a ještě nás používá jako poslíčka. Nápravu tohoto „datového Absurdistánu“ by měly přinést právě základní registry. A to už od 1. července příštího roku.

Myšlenka logického uspořádání dat, která stát vede, není nikterak nová. První zmínky o základních registrech najdeme již v materiálech bývalého Úřadu pro státní informační systém v roce 2000. Nutnost vytvoření databáze základních referenčních dat nezpochybnil žádný z dalších vrcholných představitelů státu, který byl zodpovědný za informatiku. Skutečně nastartovat projekt základních registrů se podařilo až Topolánkově vládě v roce 2009, kdy byl v Parlamentu ČR schválen zákon č. 111/2009 Sb., O základních registrech, a bylo zajištěno financování jejich implementace z prostředků strukturálních fondů Evropské unie. 

Od kartoték k harddiskům

V současné době vede stát velké množství dat o obyvatelích, ekonomických subjektech či územních jednotkách (abychom vyjmenovali jen ty nejdůležitější). Problém spočívá v tom, že většina těchto dat je vedena duplicitně v několika databázích, které nejsou nijak propojeny mezi sebou, takže záznam o tom, jak se jmenujeme a kde máme trvalé bydliště, najdeme nejen v evidenci obyvatel, ale také v evidenci důchodového a zdravotního pojištění, evidenci řidičských průkazů, evidenci nemovitostí a celé řadě dalších úložišť. Tento princip vychází z historického způsobu výkonu administrativy, který byl založen na rozsáhlých papírových kartotékách, vedených jednotlivými úřady dle místní a funkční příslušnosti. V současné době, kdy jsou všechny tyto údaje uložené na harddiscích, je však tento systém nepružný, neefektivní a obtěžující jak úředníky, tak i občany. Znamená totiž, že při každé změně údaje je musíme nahlásit a opravit na celé řadě míst. Navíc, i když jsou některé údaje k dispozici elektronicky, nemají žádnou právní relevanci – platí to, co je napsané v občance nebo na ověřeném papírovém výpisu, ne to, co mohu jednoduše dostat ze státem vedené a garantované databáze. 

Od poloviny příštího roku by mělo být vše jinak. Zákon totiž zavádí nový pojem tzv. referenčních údajů, které budou uloženy ve třech základních registrech: registru osob (ROS), který povede údaje o právnických osobách, registru obyvatel (ROB), kde budou data občanů, ale i cizinců, a registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN), jehož obsah je celkem jasný již z jeho názvu. Co je nejdůležitější, tyto údaje budou právně závazné, a tak žádný z úřadů nebude smět po občanech požadovat, aby je doložil nějakým potvrzením. Dojde tak ke skutečnému naplnění hesla „obíhat mají data, ne občan“. 

Registry budou vzájemně provázané. To znamená, že referenční údaje se v nich budou ukládat vždy jen jednou a v propojených databázích budou uvedeny jen odkazem na referenční údaj. Jak si to představit v praxi? Například v registru obyvatel bude uvedeno vaše jméno, trvalé bydliště však již bude uvedeno ve formě odkazu do příslušné databáze ­registru územní identifikace, adres a nemovitostí. Z toho vyplývá další velmi podstatná výhoda – pokud dojde ke změně některého z referenčních údajů – kupříkladu, když se přestěhujete – nebude již nutné obíhat řadu úřadů a tuto změnu hlásit. Postačí to nahlásit jen jednou.

Konec úředního šmejdění v datech

Pokud hovoříme o základních registrech, vždy se objeví obava (a to celkem přirozeně) o ochranu osobních údajů a možnost neoprávněné manipulace s nimi. Skutečnost je ovšem taková, že nový systém by měl být výrazně bezpečnější, než je současná realita. Díky tomu, že základní údaje o nás se opakují prakticky v každé databázi, kterou stát vede – od rybářských lístků až po evidenci obyvatel –, je poměrně problematické zjistit, který úředník se na „naše data“ kdy díval. Některé systémy jsou chráněny lépe, některé hůře. A jak to bude s registry? 

Údaje vztažené k jedné osobě nebudou vztaženy ke konkrétnímu jménu nebo rodnému číslu, ale k tzv. agendovému identifikátoru (AIFO). Takže například v evidenci osob by mělo být uvedeno, že předsedou představenstva je nikoliv Pavel Novák, ale někdo s AIFO 1123456789. A pro každou agendu bude tento identifikátor jiný. Jediný, kdo tyto identifikátory dokáže propojit mezi sebou, bude čtvrtý z registrů – tzv. převodník, neboli ORG, spravovaný Úřadem na ochranu osobních údajů. 

Neoprávněnému slídění úřadů nakonec zabrání poslední z registrů, zvaný registr práv a povinností (RPP). V něm budou uložena zákonná oprávnění jednotlivých úřadů a agend. Při každém pokusu o získání nebo editaci údajů v registrech potom bude v tomto registru zkoumáno, zda má příslušný úředník na tyto údaje ze zákona právo. Pokud ne, neuvidí je. Stejně tak při každé editaci údajů se do registru uloží odkaz na příslušné správní rozhodnutí.

Všechny dotazy na registry půjdou přes informační systém základních registrů – ISZR. Ten zajistí nejen náležitou počítačovou bezpečnost, ale také povede jejich kompletní evidenci. Díky tomu také každý získá jednou za rok výpis o tom, který úředník jeho údaje žádal. Pokud bude mít datovou schránku, tak automaticky, jinak na žádost přes CzechPOINT. Tím bude zajištěn další stupeň kontroly. 

Spuštění systému základních registrů přinese do činnosti úřadů a chodu veřejné správy skutečně naprosto zásadní změny. Odstraněním zbytečných procesů spojených se získáváním dat se objeví prostor pro výrazné zvýšení efektivity všech úřadů. A co je nejdůležitější, nejvíce by z toho měl profitovat občan.