Firmy musí nabrat dech

O tikajících časovaných bombách v rozvahách finančních institucí, dopadech krize na podnikatelský sektor, významu střední třídy a bankách nehrajících riskantní hry. Rozhovor s členem představenstva Volksbank CZ, a. s., Frankem Guthanem

 

Česká ekonomika prochází krizí, jež těžce dopadá na podnikatelský sektor. Mohl byste shrnout, v čem rok 2011 změnil zásadně podmínky pro podnikání?

Finanční krize z roku 2008 zanechala v bilancích firem citelné stopy. Bylo zajímavé sledovat, jak se prognózy během roku 2009 stále více zhoršovaly. Nejprve jsme ještě vycházeli z toho, že česká ekonomika by mohla vyváznout bez velkých potíží, zatímco v Německu, které je se svým 30% podílem nejdůležitějším obchodním partnerem naší země, se již mluvilo o nejhlubší poválečné recesi. Koncem roku 2009 došlo k podobně drastickému poklesu české ekonomiky jako v Německu, téměř o 5 %. Po zlepšení v letech 2010 a 2011 nám stupňující se dluhová krize v eurozóně ukázala, že nemůžeme počítat s trvalým zotavením ekonomiky. Zadlužené státy jsou nuceny ke konsolidaci. K tomu se přidává také psychologický efekt, neboť domácnosti budou vzhledem k nejistým vyhlídkám do budoucna snižovat výdaje. To vše povede v Evropě k nižšímu hospodářskému růstu.

V současné době můžeme sledovat, jak se průběžně zhoršují prognózy na rok 2012. V jakém rozsahu fiskální krize pronikne do reálné ekonomiky, lze jen těžko předpovídat, a záleží to na dalším vývoji v eurozóně. Za zmínku stojí, že mnoho firem stále hlásí plné objednávkové knihy a dostatečný příliv zakázek. To se však může rychle změnit.

Vidíte nějaký rozdíl v tom, jak krize dopadá na podniky malé a střední a jak na podniky velké? 

Velké firmy jsou obecně stabilnější, neboť mají větší rezervy a zpravidla jsou více diverzifikovány.

To postrádají malé a střední podniky. Zato jsou díky své velikosti flexibilnější a mohou tak účinněji reagovat na poklesy tržeb. Volksbank CZ se orientuje na malé a střední podniky, bylo proto působivé sledovat, jak většina našich firemních klientů zvládla krizi z let 2009 a 2010.

Vstup do roku 2012 je tedy spojen se značnou nejistotou. Jaké jsou dle vás vyhlídky?

Výrazně nižší růst, vysoká volatilita směnných kurzů, nízké úroky.

Vláda pomáhá i překáží

Vláda podnikatelům připravila v novém roce řadu změn. Mohou pomoci? Jsou mezi nimi naopak některé, které podnikatelům jejich již tak složitý život ještě zkomplikují?

Mnohé změny budou určitě pro podnikatele výhodné – např. novela pracovního práva přinese určitou liberalizaci pracovněprávních vztahů. Bude možné sjednat delší zkušební dobu a smlouvu na dobu určitou, důvody pro výpověď se zjednoduší a výpovědní lhůta se zkrátí. 

K dalšímu zjednodušení přispěje určitě také rozhodnutí o zřízení jednotného místa k vybírání příspěvků na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění, ačkoli vstoupí v platnost až v roce 2013. A v neposlední řadě významně přispějí k podpoře podnikání také dotační programy spolufinancované z Evropské unie.

Negativní dopady – zvýšení snížené sazby daně z přidané hodnoty, které se projeví na výši ziskového rozpětí především u menších firem, růst nákladů způsobený zvýšením mýtného, také je nutné očekávat zdražení elektřiny. Zvýšení administrativního zatížení se projeví především u menších firem (např. změny registračních limitů pro daň z přidané hodnoty, v odvodech příspěvků na pojištění, personální problematika atd.).

Představte si na chvíli, že byste mohl rozhodnout o krocích, které podnikatelské klima změní. Co byste udělal – jako zákonodárce, jako exekutivec…?

Střední třída je motorem ekonomiky. Zde vzniká většina inovací. A zde se rozhoduje o konkurenceschopnosti a tím také o další životaschopnosti země. To znamená, že je nutné podporovat naši střední třídu dalším odstraňováním byrokracie a kvalitním odborným vzděláváním mladých lidí.

Zpátky na zem, nejste všemohoucí, ale jste čelný představitel vlivné banky. Co může udělat vaše banka, či banky obecně, pro to, aby podnikatelé krizi přečkali?

Vztah ke klientovi pro nás není krátkodobá záležitost, zakládá se naopak na dlouhodobosti a je utvářen pomocí důvěry. Dojde-li v důsledku krize k výpadkům tržeb a vyskytne-li se dočasný nedostatek likvidních prostředků na řádné splácení úvěru, pak by se měla kapitálová služba přizpůsobit snížené výnosnosti, aby firma nabrala dech a získala čas k překonání těchto horších časů. Během krize jsme to tak v několika případech úspěšně praktikovali. A právě to nás s našimi klienty spojuje. 

Krize mění podnikatelské prostředí a vás jistě nutí měnit zaběhlé praktiky – jak se to projevuje ve vztahu k různým typům podnikatelů, se kterými pracujete a které financujete?

Jistě existují sektory, které v krizi trpí více než jiné. V letech 2009–2010 se to týkalo především dodavatelů v automobilovém průmyslu, dále stavebnictví a nemovitostí, také hotelová branže utrpěla po mnoha letech vzestupu trpký propad. Hlavními faktory úspěchu jsou konec konců dlouhodobé vyhlídky, řízení a produkty. 

Nepovažuji za dobré najednou zatracovat určité segmenty jen proto, že byly zvlášť silně postiženy. Například mezi českými dodavateli v automobilovém průmyslu jsou prvotřídní firmy. Jen proto, že jde o cyklický sektor, bychom je tedy neměli financovat?

Služba reálné ekonomice, ne hazard

Často slyšíme, že krize ukázala na nebezpečí přílišné globalizace. Nenastává doba pro lokálnější podnikání, ústup od mamutích projektů a investic a příklon k menším podnikům, lokálnějšímu podnikání, méně globálně exponovaným bankám a bankovním produktům?

Předně je nutné říct, že evropská ekonomika, a především česká ekonomika, na globalizaci výrazně profituje. Podívejte se na úspěchy Škodovky v Číně. Kvalita a stálost hospodářského prostoru je určována kromě úrovně vzdělání obyvatelstva vždy také zdravým mixem větších a menších firem a hospodářských odvětví. 

Co se bank týče, došlo ve světě v posledních desetiletích k odpojení od reálné ekonomiky. Finanční svět se osamostatnil. Krátkodobé myšlení spolu s novými formami sekuritizace, podepřené expanzivní peněžní politikou s nízkými úroky a „laissez faire“ v regulatorní oblasti dovedly globální ekonomický systém do záhuby. Na konci již nebyla žádná důvěra mezi bankami, protože nikdo přesně nevěděl, co má ten druhý v účetních knihách. 

Zpětně je však zajímavé vidět, jaké produkty byly vytvořeny a kdo koupil tyto tikající časované bomby, které nakonec v mnoha případech posloužily ke kompenzaci chybějící obchodní koncepce.

Ale abych se vyjádřil přesně, finanční hospodářství má sloužit reálné ekonomice. Banky by neměly hrát riskantní hry, ale soustředit se na obchody s klienty. To znamená shromažďovat klientské vklady, poskytovat úvěry klientům a provádět platební styk. Bankovní produkty by přitom měly být vždy transparentní a srozumitelné.