Dluhové brzdy nemohou být jen dalším prázdným heslem

29.květen 2013   Autor :  Jaroslava Kypetová

„Náhled na ekonomické přínosy a náklady plynoucí z přistoupení k eurozóně se však v posledních letech mění také v důsledku probíhajících zásadních změn v institucionálním nastavení měnové unie, reagujících na dluhové problémy některých jejích členských zemí,“ uvádí se v oficiálním dokumentu Vyhodnocení plnění Maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou z prosince 2012.

Právě riziko všeobecné změny náhledu na projekt jednotné měny by mohlo vést představitele členských i nečlenských zemí k tomu, aby úsporná opatření považovali za důležitá. A nikoliv pouze „tou Evropou“ nařízená. Evropská unie dlouho poskytovala alibi pro mnoho nepopulárních opatření, zásadní hospodářská rozhodnutí však stále zůstávají na jednotlivých vládách. Myšlenku dluhové brzdy podporují obvykle také opoziční politici, jenže mnohem složitější bude najít nohu, která brzdu sešlápne. 

Najděte si svoji brzdnou dráhu

Podmínkou pro vstup členské země EU do eurozóny vždy bylo a je vedle slučitelnosti právních předpisů také dosažení vysokého stupně udržitelné konvergence. Stupeň udržitelné konvergence se posuzuje dle Maastrichtských konvergenčních kritérií (cenová stabilita, kritérium stavu veřejných financí, kritérium účasti v mechanismu směnných kurzů a kritérium konvergence úrokových sazeb). Kritéria mají své přesné definice a známé hodnoty, které ale země potýkající se dnes s největšími problémy patrně nikdy nesplnily. Těžko dnes určovat viníka, neboť na všech stranách byla touha realizovat společnou měnu s co největším kolektivem. Navíc z následující tabulky je zřejmé, že kritéria dnes plní jen menší část z členských států. A to k schválení nějakých brzdných pravidel již došlo kromě často zmiňovaného Německa také třeba ve Francii, Itálii, Rakousku, Španělsku, Slovensku či Maďarsku a Polsku.

Jestliže se v posledních letech ukazuje, že někteří členové mají problémy s udržením se v „klubu“, pak kromě radikálního vyloučení a bezmezné podpory zbývá jen jedna reálná možnost řešení. Nechat členský stát, aby si sám stanovil cestu a do jisté míry také zvolil tempo přiblížení se na dosah ostatním. Jenže jsou toho vlády vůbec schopny? A znamená přiblížení se ostatním opravdu zlepšení?

Pravidla ano, ale…

Evropská komise používá při hodnocení ukazatele dlouhodobé rozpočtové udržitelnosti, které jsou postaveny na stále platné logické úvaze, že současné dluhy bude třeba v budoucnu uhradit primárními přebytky. Spočítat potřebnou úroveň přebytků ne snad na úplnou úhradu dluhu, ale na udržení dluhu na určité úrovni např. v roce 2063, představuje spíše tu jednodušší část brždění. 

Na příkladu Slovenska lze ukázat reálné problémy fungování dluhové brzdy. Ústavní zákon o rozpočtové odpovědnosti byl schválen a veleben celým politickým spektrem na podzim 2011 a vstoupil v účinnost 1. března 2012. Předčasné parlamentní volby s jasným vítězstvím levice se uskutečnily 10. března 2012. Zákonem stanovená Rada pro rozpočtovou odpovědnost vydává kvalitní studie, pravidelné zprávy a doporučení. Jenže na začátku května 2013, kdy Eurostat zveřejnil pro Slovensko spíše nepříznivá čísla, na jejichž základě by mělo dojít k úsporným opatřením (vázání až zmrazení některých výdajů), se spíše hovoří o změně metodiky výpočtu v zákoně obsaženého.

Nejde přeci jen o to, aby se vlk nažral

Obdobný scénář lze očekávat také v České republice, což naznačují debaty kolem přípravy zákona o rozpočtové odpovědnosti (sněmovní tisk 821). Sociální demokracie (a nejen ona) si je vědoma skutečnosti, že hranici pro brždění překročíme možná už letos nebo příští (volební) rok. Vypadá to, že se připraví text zákona, který bude schválen v termínu požadovaném směrnicí 2011/85/EU – pokud by to vypadalo, že se tak nestane do 31. 12. 2013, pohrozí se sankcemi – ale o skutečné řešení problému zvaného neudržitelné zadlužování nebude mít zájem nikdo. A tak se mnohem více úsilí věnuje hledání cest, které se dají projet bez ubrání plynu.

Zůstanou-li ústavní zákony či jiné způsoby omezování zadlužování jen prázdnými hesly, začne většina Evropy brzdit až v okamžiku, kdy se metr za zatáčkou objeví betonová stěna.