Americké volby 2012: Klíčové faktory

28.listopad 2012   Autor :  Jakub Lepš

Před americkými prezidentskými volbami se Republikánská strana netajila svým optimismem. Mitt Romney dokonce prohlásil, že si připravil pouze jeden proslov, ten na oslavu svého vítězství. Republikáni spoléhali na to, že trvající vysoká nezaměstnanost, pokračující ekonomické problémy a méně než padesátiprocentní veřejná podpora Obamových politik jsou jasným signálem, že mají letos šanci získat křeslo v Bílém domě.

O to větší bylo jejich překvapení během volební noci, kdy se ukázalo, že Obama získal 332 hlasů volitelů oproti Romneyho 206 hlasům. Celkově Obama získal o 3 013 526 hlasů více než Romney. Jak se Obamovi podařilo přetvořit nepříliš příznivou situaci ve volební vítězství? A jak bude vypadat jeho budoucí spolupráce s Kongresem?

Říjnové překvapení a ekonomika

Hlavním předvolebním překvapením se stala bouře Sandy, která zásadním způsobem ovlivnila volební kampaň. Mašinerie obou kandidátů na několik dní utichly. Neodmlčel se ale prezident, který se postavil do čela koordinace záchranných prací a obnovy. Zatímco byl prezident Obama vidět v amerických médiích, jak se setkává s postiženými, Mitt Romney marně hledal cestu, jak pokračovat v kampani, aniž by byl obviněn ze zpolitizování katastrofy. Když se pak prezidentu Obamovi dostalo pochvaly od republikánských politiků, jmenovitě od guvernéra New Jersey Chrise Christieho, Romneyho kampaň nevěděla, jakým způsobem reagovat – Romney totiž v minulosti zpochybnil roli federální vlády v pomoci státům postiženým přírodní katastrofou.

Ekonomika byla v roce 2012 rozhodně klíčovým tématem prezidentských voleb, podle průzkumu Benenson Strategy Group však většina voličů neobviňovala z pokračujícího neuspokojivého stavu ekonomiky přímo Obamu: 57 % voličů prohlásilo, že ekonomická krize je příliš vážná na to, aby ji bylo možné vyřešit během jednoho volebního období. Při řešení ekonomické situace bude v budoucnosti klíčový vztah mezi prezidentem a Kongresem, který je však rozdělen mezi republikány a demokraty.

Obamova koalice

Před volbami se diskutovalo o tom, zda bude Obama schopen znovu využít širokou koalici voličů, která se zformovala před prezidentskými volbami v roce 2008 z mladých voličů, žen a menšinových skupin. Tehdy Obamova osobnost a inovativní kampaň oslovily nejen společenské skupiny, které v minulosti k volbám spíše nechodily, ale především k volebním urnám přitáhly velké množství prvovoličů. Z mnoha průzkumů v roce 2012 jsme se však dozvídali, že podpora prezidenta Obamy mezi mladými lidmi a menšinovými skupinami poklesla, a analytici očekávali, že se Obamově kampani nepodaří koalici z roku 2008 obnovit a že výsledek bude přinejmenším velmi těsný. Jak se ukázalo, tyto domněnky se nepotvrdily. 

Mezi Afroameričany, kteří v roce 2008 hlasovali převážně pro Obamu, se žádné překvapení nekonalo. V roce 2008 pro něj hlasovalo více jak 95% všech černošských voličů, o čtyři roky později 93%. Mitta Romneyho lze na druhou stranu označit za kandidáta bílých voličů: hlasovalo pro něj 59 % bělochů, zatímco Obamu podpořilo jen 37 % z nich, což oproti 2008 představuje pokles o 6 procentních bodů.

U bílých voličů došlo k dramatickému poklesu volební účasti: k volebním urnám jich dorazilo o 7 milionů méně než v roce 2008. Většina z nich pochází z venkovských oblastí s vysokou nezaměstnaností a nejsou spokojeni s Obamovou ekonomickou politikou. Mitt Romney, který se během kampaně kriticky vyjadřoval o sociální politice a působil elitářským dojmem, však nenabídl vhodnou alternativu.

Prezident Obama ve volbách získal podporu zhruba 71 % všech hispánských voličů, což je více než v roce 2008, kdy pro něj hlasovalo 67 % Hispánců. Jejich podpora se odvíjí především od Obamových postojů vůči imigrantům. Obama totiž podporuje schválení zákona DREAM (DREAM Act), který by umožnil mladým přistěhovalcům, kteří byli do USA přivezeni svými rodiči-ilegálními imigranty, získat občanství. Obama také využil své prezidentské pravomoci a zakázal deportace dětí, které nemají přistěhovalecký status. Obamova přistěhovalecká politika z něj v kontrastu s Mittem Romneym udělala pro Hispánce jasnou volbu a pomohla mu zvítězit v některých klíčových státech jako Colorado, Nevada a Florida. 

Podpora demokratických kandidátů hispánskou menšinou se tak stává dlouhodobým trendem, který by měli republikáni zohlednit v plánování svých kampaní. Hispánská populace ve Spojených státech stále narůstá, od roku 2008 se podíl hispánských voličů zvýšil z 8 na 10%. Jejich podpora republikánských kandidátů zároveň klesá: pro G. W. Bushe v roce 2004 hlasovalo 40% hispánských voličů, pro McCaina v roce 2008 již jen 31% a pro Romneyho v letošních volbách jen 27 %. 

Další voličskou skupinou, která významně přispěla k Obamovu znovuzvolení, byly ženy, které v roce 2012 tvořily 54 % všech voličů. Pro Obamu hlasovalo 55 % žen, o 12 % více než pro Mitta Romneyho. Stejným poměrem volily ženy i v roce 2008. Vinu za dlouhodobou neschopnost Republikánské strany získat na svou stranu více žen lze připsat jejím konzervativním postojům v otázkách potratů a antikoncepce, které se staly v letošních volbách jedním z hlavních témat. Demokratická strana Romneyho odmítavý postoj vůči potratům využila a označila republikány za stranu, která „vede válku proti ženám“.

Také mezi mladými lidmi (18 až 29 let), kteří tvoří zhruba 18 % voličů, byl Obama podstatně populárnější než Romney. Pro Obamu hlasovalo 60 % mladých voličů oproti 36 % pro Romneyho (v roce 2008 byl poměr 66 % pro Obamu a 32 % pro McCaina). Velká část těchto voličů volila v prezidentských volbách poprvé, úspěch tak lze částečně připsat Obamově masivní kampani zaměřené na registraci nových voličů. Před letošními volbami se Obamovi podařilo na volební seznamy přidat 1.792.261 nových voličů.

Financování a ekonomika

Již v roce 2008 se Baracku Obamovi podařilo získat bezkonkurenční množství finančních prostředků na financování své volební kampaně. Podle serveru Truthout získal Obama na letošní volby přes 632 milionů dolarů, Romney měl k dispozici 389 milionů dolarů.

Svých prostředků dokázal Obama obratně využít především k mediálnímu pokrytí své kampaně a k útokům na svého oponenta již v době, kdy se Romney teprve přeorientovával ze stranických primárek na všeobecnou volební kampaň. Velké množství republikánských debat v primárkách, v nichž se Romney snažil oslovit konzervativní voliče, poskytlo Obamovi dostatek materiálu, pomocí něhož mohl vykreslit republikánského kandidáta jako nebezpečného pravicového radikála. Romneyho podzimní pokus o návrat do politického středu tak byl zkomplikován.

Zatímco v roce 2008 se republikáni pokoušeli označit Obamu za elitáře, který nemá představu o každodenních starostech průměrného Američana, v roce 2012 se situace obrátila a jako elitář se jevil spíše Mitt Romney. Těmto útokům nebyla Romneyho kampaň schopna efektivně čelit.

Z průzkumů veřejného mínění vyplývá, že ačkoliv se Mitt Romney pokoušel vykreslit Obamovu ekonomickou politiku v negativním světle jako totální neúspěch, voliči došli k závěru, že ani Romney nenabízí vhodnou alternativu. I díky Obamově negativní kampani voliči neuvěřili, že Romney, kromě jiného zastánce Bushových daňových úlev pro korporace, stojí na jejich straně.

Kongresové volby

Zatímco předvolební průzkumy naznačovaly, že letošní boj o Bílý dům bude těsný, v případě Kongresu se čekalo podstatně menší drama a výsledky voleb tyto odhady plně potvrdily. Republikánské straně se totiž dle očekávání podařilo udržet si většinu ve Sněmovně a naopak demokraté nepřišli o svoji většinu v Senátu, ačkoliv některé předvolební průzkumy dávaly republikánům určitou šanci poměr sil v horní komoře otočit.

Ačkoliv demokraté obhajovali ve stočlenném Senátu více než 20 křesel a republikáni pouze 10, Demokratická strana se podařilo posílit o dvě křesla a disponuje tak 53 hlasy, v případě započtení dvou nezávislých senátorů (Angus King z Maine a Bernie Sanders z Vermontu) dokonce 55 hlasy. To sice nestačí na zablokování případných republikánských pokusů o zdržovací taktiku zvanou filibuster (k tomu většinová strana potřebuje 60 hlasů), ale i tak lze výsledek označit za vítězství demokratů a porážku republikánů. Mezi zajímavosti můžeme nepochybně zařadit posílení ženského elementu, neboť výsledek letošních voleb zvedá počet senátorek na rekordních dvacet.

Ve Sněmovně nedošlo k dnešnímu dni (12. listopadu) ještě k dopočítání všech hlasů a několik volebních okrsků tak zůstává nerozhodnutých. Lze však s jistotou konstatovat, že v letošních volbách většinoví republikáni své pozice v dolní komoře neposílili, v konečném součtu o několik křesel pravděpodobně přijdou. Naopak demokraté mohou s klidem ohlásit vítězství ve smyslu obhájených a nejspíše lehce posílených pozic, na druhou stranu je zřejmé, že ve Sněmovně reprezentantů nadále zůstanou v menšině.

Volby tedy nijak zásadně nezměnily poměr sil mezi exekutivou a legislativou na následující dva roky. Pokud se podíváme pod povrch celkového výsledku, konkrétně na důležité pozice „tradičních“ republikánů vůči představitelům hnutí Tea Party, mnoho toho v současné chvíli nevyčteme. Obě křídla Republikánské strany totiž mohou obvinit to druhé z neúspěchu: Tea Party již začíná kritizovat výběr nedostatečně konzervativního Romneyho za stranického prezidentského kandidáta, umírněnější republikáni naopak mohou poukazovat na prohry mnoha kongresových kandidátů podporovaných ze strany Tea Party. 

Výsledek prezidentských a kongresových voleb nijak zásadně neposílil demokratické či republikánské pozice v probíhajícím boji o příští podobu daní či způsob, jakým by měl být zastaven další nárůst federálního zadlužování. Ze střednědobého hlediska však bude jistě zajímavé sledovat, zda se ustálí demokratická voličská koalice složená z žen, mládeže do 30 let let a menšinových voličů, která v letošních volbách nejen umožnila znovuzvolení Baracka Obamy, ale také ovlivnila průběh některých státních referend, jejichž prostřednictvím byly mimo jiné legalizovány sňatky homosexuálů. Ještě zajímavější však bude sledovat, jak se ke změnám v preferencích voličů postaví republikáni.